- chráněno od 28. 12. 1949
- rozloha 20,4 ha
- 152–155 m n. m.
Co v rezervaci chráníme?
Rezervace zahrnuje starý lužní les, ponechaný dlouhou dobu samovolnému vývoji bez zásahů. V takovém prostředí žije velké množství vzácných a chráněných druhů.
Největší plochu chráněného území pokrývá tzv. tvrdý luh, porosty s dominantním dubem letním, jasanem úzkolistým, javorem babykou, místy s hojným zastoupením lípy malolisté a habru obecného. V podrostu tohoto typu lesa se objevují sasanka pryskyřníkovitá, lecha jarní, řeřišnice luční, srha hajní, ostřice lesní, místy (v místech s dominantním habrem) i rozrazil horský. Na nejvyšších (nezaplavovaných) místech jsou porosty svízele vonného. Kolem tůní se vyskytují fragmenty vrbin s vrbou bílou, kterou provázejí ostřice štíhlá, o. pobřežní, chrastice rákosovitá, šišák vroubkovaný, kyprej obecný a další druhy. Z vzácných druhů rostlin se zde vyskytují žebratka bahenní, ostřice hubená, kruštík polabský, bledule letní a řeřišnice malokvětá. V tůni na severovýchodním okraje rezervace byla v roce 2001 objevena tehdy jediná současná lokalita kopřivy lužní v České republice; později byla nalezena i nedaleko NPR Cahnov-Soutok. Velmi významná je mykoflóra, zejména dřevokazných hub, které žijí na dřevní hmotě v různých stádiích rozkladu. Z pozoruhodných druhů hub zde byly pozorovány např. špička vlasonohá, rudoušek Rhodocybe xylophila a kalichovka lužní.
V dutinách starých stromů hnízdí holub doupňák, žluna šedá, lejsek bělokrký, strakapoud prostřední nebo šoupálek krátkoprstý. Bylo zde zjištěno několik druhů obojživelníků včetně čolka dunajského. V lesním porostu se vyskytuje řada vzácných druhů hmyzu. Velmi hojný je mravenec lužní, na starých dubech žije tesařík obrovský a krasec dubový.
Jak o rezervaci pečujeme?
Plocha dnešního chráněného území byla od konce 19. století ušetřena významnějších zásahů. Do té doby se v celém lesním komplexu, jehož součástí jsou rezervace Ranšpurk i Cahnov-Soutok, páslo. Někdejší majitelé, Liechtensteinové, lesní porost v dnešním chráněném území považovali za přírodní památku a intenzivně lesnicky v něm nehospodařili. Lesní porosty mají přirozenou dřevinnou skladbu, pouze v jihovýchodním cípu je skupina vysázených ořešáků černých.
Počátky oborního chovu především jelení zvěře se v území datují od 70. let 19. století. V 60. letech 20. století vznikla obora Soutok v dnešní výměře, největší obora v České republice, pro intenzivní chov jelení a daňčí zvěře. Plocha chráněného území byla podstatně narušena spásáním, které likvidovalo především přirozenou obnovu dřevinné složky. V roce 1992 byla proto celá rezervace oplocena. V současnosti se začíná kladný vliv oplocení projevovat výrazným zmlazováním dřevin, zejména babyky. Dalším negativním faktorem byla regulace řek Moravy a Dyje, která vedla k poklesu hladiny podzemní vody a znemožnila pravidelné záplavy. K umělému povodňování oblasti soutoku obou řek se přistoupilo až po roce 1992, v současné době ovšem není příliš využíváno. Část porostu ořešáku černého byla již vykácena a nahrazena výsadbou dubu.
Další informace
plán péče
DRÚSOP
